rozhodčí: Lenka Frnčová
psi - třída mladých:  Barnabasch Vinc Z Hrubých luk   -  V1, VT mladých 

Ráno jsme nespěchali a do Hradce Králové přijeli až před půl devátou. Zmatky při parkování byly ještě v pohodě, ale vyzvedávání čísel jedna velká katastrofa. Lidi ve frontě naštvaní, že to bylo nezvládnuté, dvě ženské rozházená čísla po stole a hledaly a zmatkovaly. Propagační věci dávala další do tašek na místě přejímky, no nedivím se, že byli někteří naštvaní. My když pořádáme cyklistický maraton máme tašky nachystané dopředu a to nejen na počet přihlášených, ale i kupu dalších pro ty kteří se na rozdíl od psí výstavy mohou přihlásit na místě .
Před námi bylo přes třicet psů a tak jsme počítali, že na řadu přijdeme později. Udělalo se teplo a tak jsme v klidu sledovali  plemena před námi . Pro mne bylo velice zajímavé setkání s majiteli jen o něco staršího faraónského psa než je Barny. Předchozí psy měli dalmatiny a tak srovnávali obě plemena . 

Do kruhu jsme se dostali před 12 už dobře utavení ze sluníčka. Moc mě potěšila paní rozhodčí když Barnabáše pochválila jak pěkně umí ukázat zuby. Posudek máme pěkný, jen si myslím, že v Boleslavi lépe běhal.

13 měsíční pes, spr.velikost, spr.model.hlava, spr.barva oka,nůžkový skus,kor. hor.a spodní linie, spr. zaúhlení, spr. tečky

Jen škoda, že dalmatin byl pouze ještě jeden ve štěňátkách, dostal VN1 a byl na třetím místě mezi štěňaty. 

Čekali jsme i na finálovky, jinak bychom jeli domů bez kokardy. To je další co se mi tam dnes nelíbilo.  Nevadí mi čekat na finále, abychom si odvezli pohár nebo kokardu za umístění v kruhu. Vadí mi, pokud pořadatelé chtějí aby diváci viděli co nejvíce psů a pak pro to nevytvoří podmínky. V přípravném kruhu nás čekalo tolik, že jsme nastupovali po částech, (ne po skupinách), rozhodčí si vybral pár psů na střed a zase jsme odešli. Co z toho diváci měli jsem tedy totálně nepochopila, ani jedno kolečko jsme ve finálovkách neoběhli. Rozhodčí Jančík o nás ani nezavadil pohledem, tedy jako o většinu. Asi by to nebylo takové zdržení když bychom nastupovali podle skupin a rozhodčí si úplně stejně vybral na střed do úzkého výběru, lidi by psy viděli alespoň v pohybu a ne 30 vteřin kvůli kterým jsme tam 3 hodiny čekali.  

No ale protože tam nešlo nic podle plánu a finále začínalo s půl hodinovým zpožděním, hned jsme se sbalili a mastili domů na bohužel prohraný hokej.
No tak příště to snad bude lepší, prostředí na Stříbrňáku je moc pěkné . A ještě pár fotek pořízených ale až po dojezdu domů